Bardo (sanskrt: antarabhawa) je tibetský buddhistický termín, který označuje různé stavy mezi smrtí a novým zrozením v různých formách života. Doslova se tento pojem dá přeložit jako „mezistav“. Počátky užívání pojmu a konceptu barda sahají do Indie, až později se teorie barda stala součástí tradice mahájánového buddhismu a zejména vadžrajánového buddhismu. Podle těchto tradic pochází nauka o bardu od samotného Gautama Buddhy. V théravádovém buddhismu (učení starších) se však tato nauka nevyskytuje.